Úvaha o lidské nezodpovědnosti a zbabělosti, ale také o pomoci a lásce

Přemýšlím, zda nezřídit na plotě našeho azylku kočičí baby box. Ne kvůli lidem, ale kvůli těm nešťastným kočičkám.
V poslední době nacházíme totiž na zahradě, na plotě i na sloupku naší branky opuštěná jedno – dvou měsíční koťata v různých taškách, přepravkách či krabicích. Pokračovat ve čtení “Úvaha o lidské nezodpovědnosti a zbabělosti, ale také o pomoci a lásce”

Jak jsem potkala kočky

… Tak to si musím trochu zavzpomínat.
Myslím, že to všechno začalo zhruba před osmadvaceti lety, kdy náš velký dům začaly trápit myši a manžel a já jsme se rozhodli pořídit si první kočku, aby nám s nimi pomohla. Už si ani nevzpomínám, jak jsme ji říkali. Za čas se přitoulala další kočka, na jejíž jméno se pamatuji velmi dobře, říkali jsme jí Kočka Hyenovitá, protože tak vypadala. Pokračovat ve čtení “Jak jsem potkala kočky”

Týden v kočičím domě na nábřeží

Přicházím k brance, otevřu ji a o nohy se mi otře chlupatá bytůstka.
„Ahoj Očko“, pozdravím.
Pátravě si mne prohlíží svým jedním očičkem, druhé mu jako kotěti vypíchli. Nikdy nemluví o tom, kdo to byl. Zda děti ve své kruté hře, nebo někdo dospělý, kdo vlastně nikdy nedospěl a své kruté hry hraje dál.
„Copak tu zase chceš?“ mňoukne na mně. Pokračovat ve čtení “Týden v kočičím domě na nábřeží”