Rubrika: Virtuální nabídka

Ryšánek působil jako věčné kotě – dospělý, zrzavý, ale drobný kocourek, který se pravidelně objevoval u krmné misky. Jenže rýma a zanícené oči byly jasným signálem, že život venku už nezvládá. Netušil, že klapnutí odchytové klece mu v ten moment zachránilo život.
Cesta k záchraně nebyla snadná. Nejdříve Ryšánka čekala léčba infekcí a kastrace. Po pár dnech v útulku ale přišla rána. Únava a apatie nebyly jen zvykáním si na nové prostředí, ale příznakem FIP. Ještě před pár lety by to byl rozsudek smrti, dnes je tu naděje. Díky injekční léčbě, doplňkům stravy a hlavně dobré péči se stav stabilizoval. Ten malý zrzek se rozhodl, že tu s námi ještě zůstane. Nyní Ryšánek nejvíce potřebuje kromě léků především klid, kvalitní stravu bohatou na proteiny a pocit bezpečí. U koček s diagnózou FIP hraje psychika obrovskou roli v procesu uzdravování.

Někdy se osud schová do nenápadného mouratého kožíšku a čeká na správný okamžik, kdy zaklepat na ty správné dveře. Pro mladou kočičku Macešku byl tímto osudem krmný bod, kam chodila tiše a nepozorovaně hledat aspoň kousek jídla k přežití. Maceška byla zpočátku jen stínem v pozadí – plachá, ostražitá a nedůvěřivá. Pozornému oku krmící paní však neuniklo, že se Maceška mění. Její bříško se začalo kulatit, a nebylo to z dostatku potravy. Bylo jasné, že tahle mladá mourinka brzy nebude na světě sama. Věděli jsme, že ulice není místo pro narození koťátek. Následoval nutný odchyt, který Maceška zvládla statečně, a její první cesta vedla přímo k nám do útulku. Veterinární prohlídka potvrdila naše předtuchy, ale výsledek nás přesto dojal. Maceška pod srdcem nosí rovnou pět malých životů. „Pět malých bijících srdíček, pět nových příběhů, které díky včasné pomoci dostanou šanci na bezpečný start. “Nyní Maceška odpočívá v bezpečí naší karantény. Je fascinující sledovat, jak se z plaché kočičky, která se bála vlastního stínu, stává vděčné stvoření. Už nemusí hledat úkryt v mrazu nebo pod auty. Každý den má zajištěnou kvalitní stravu, kterou teď pro sebe i koťátka tolik potřebuje. To, co nás těší nejvíc, je její proměna v povaze. Maceška už neutíká. Naopak, s tichým vrněním si začíná užívat každé pohlazení. Termín se blíží a my společně s Maceškou netrpělivě čekáme na den „D“. Držíme jí palce, aby vše proběhlo bez komplikací a ona mohla v klidu a teple přivést své děti na svět.

Arčí je mladý, krásný kocourek, který se k nám dostal za nešťastných okolností. Původně měl být v útulku jen na krátkém „hlídání“, než si jeho majitelka najde trvalé bydlení. Týdny ubíhaly a majitelka kocourka navštěvovala stále méně až nakonec komunikace ustala úplně. Arčí na svůj slib čeká dodnes. Tento aktivní a milující kocourek je velký mazel a nejraději tráví čas ve venkovní voliéře, kde může pozorovat svět. Ačkoliv byl jeho lidský svět otřesen, Arčí neztratil důvěru v lidi. I přesto, že byl včas vykastrovaný, záhy si začal bohužel vše označovat.

Pepíček je dospělý kocourek, který se dlouho potuloval ulicemi. Jeho život nebyl nikdy lehký. Nikdo o hubeného tuláka nestál, nikdo mu nenabídl teplý pelíšek a něco k snědku. Až teprve ve chvíli, kdy ležel na ulici vyčerpaný, tak se lidé vzchopili a donesli ho k nám. Pepíček byl dehydrovaný, plný parazitů a vyčerpaný. Po veterinárním ošetření se jeho stav začal postupně zlepšovat. Dnes už je kocourek téměř v pořádku, jen má oslabenou imunitu.

Brambůrek byl malé koťátko, které zažilo velmi drsný start. Narodil se v kravíně, kde velmi strádal. Zvláštní náhoda ho dovedla do útulku – byl tam dovezen doslova při nákupu brambor. Jeho stav byl alarmující. Byl silně podvyživený, zamořený vnějšími i střevními parazity a navíc silně nastydlý. Čekala ho velmi dlouhá a náročná léčba. Brambůrek se z ní sice dostal, ale jeho tělo bylo poškozeno. Navzdory tomu, že má neuvěřitelnou chuť k jídlu, stále neroste tak, jak by měl. I přes veškeré potíže je Brambůrek milý a mazlivý kocourek, který touží po kontaktu a hlazení. Bohužel, kvůli stálým zdravotním komplikacím, které vyžadují nepřetržitou speciální péči, není vhodný k umístění do nového domova. Brambůrek je trvalý pacient, který zůstává pod dohledem v útulku, kde dostává veškerou lásku a péči, kterou si zaslouží.

Mikeš je dospělý kocourek milé a přátelské povahy. Byl nalezen sražený na kraji silnice. Naštěstí jeho zranění nebyla nijak vážná. Dnes už je v pořádku. V poslední době se u něho projevují problémy s močovými cestami, které nyní řešíme s naší paní veterinářkou.

Myška se narodila jako mainská mývalí kočička, s rodokmenem a velkými předpoklady. Místo péče v luxusní chovné stanici ji však potkal smutný osud: mezi mnoha koťaty a dospělými kočkami neprospívala. Trpěla podvýživou, neustálou rýmou, ušním svrabem a dokonce i plísní, která zanechala její srst řídkou a matnou. Její život visel na vlásku. Po složitém jednání s majitelkou se ji na poslední chvíli podařilo uchránit před utracením a odvézt do bezpečí útulku. Zde začala tvrdá a dlouhá cesta k uzdravení. Po intenzivní léčbě se z Myšky konečně stalo to, co měla být – veselá a hravá kočka. Její váha se zvedla na krásné tři kg. Jejím nejoblíbenějším koníčkem je kradení a schovávání věcí, které si vybere za své. Nejvíce ze všeho ale miluje lidskou společnost. Vytvořila si na lidi téměř závislost a je z ní velká mazlivka. Jediná věc, která jí ještě znepříjemňuje život, jsou záchvaty kašle. Kvůli tomu ji čeká ještě vyšetření, aby se mohla plně uzdravit.

Ferda je černobílý, statný kocour, který do útulku přišel před pěti lety. Tehdy byl velmi plachý a jeho toulavý život se na něm podepsal – trápil ho silný zánět očí. Po léčbě a kastraci se Ferda dlouho držel stranou, schovaný v koutě voliéry nebo v malých domečcích, kde se cítil v bezpečí. Čas ale dokázal zázraky. Postupně si zvykl na ruch kolem sebe i na společnost ostatních kočičích obyvatel. Den za dnem nabíral odvahu, až se z něho stal kocour, který se už nebál lidského doteku a začal si ho dokonce užívat. Dnes je z Ferdy mazlivý společník, který sice musí přijmout pravidelné ošetřování očí kvůli chronickému zánětu, ale zato rozdává klid, důvěru a tiché předení každému, kdo mu dá šanci.

Malinké koťátko se slabým tělíčkem a zanícenýma očima se toulalo poblíž útulku, dokud ho nenašly hodné děti. Přinesly ho do bezpečí, kde se ho s láskou ujala vnučka. Okamžitě ho zachumlala do své mikiny, nakrmila a dala mu jméno: Zorinka. Zorinka byla stále velmi malá, sužovaná silným zánětem očí a rýmou. Léčení bylo v plném proudu, ale jedno potřebovala ze všeho nejvíc – teplo. Neustále vyhledávala bezpečí a hřejivou náruč lidí, přitiskla a spokojeně vrněla. Každým dnem Zorinka nabírala síly a energii. Nyní je již dospělá kočička, kastrovaná, ale stále drobná. Její váha zatím nepřesáhne 2 kilogramy. Přestože vypadá jako odrostlé kotě, je velmi aktivní a hravá. Pokud se podaří odebrat krev, podstoupí testy na FIV a FELV.

Sedmiletá kočička Buldinka nebyla jen tak ledajaká. Pyšnila se průkazem původu a patřila k plemeni kočka exotická, což ji obdařilo charakteristickým, zploštělým tvarem obličeje, který jí vynesl přezdívku. Její vzhled skutečně připomínal miniaturního buldočka. Osud k ní však nebyl laskavý. Stala se nechtěným dědictvím a byla odložena do útulku. Její povaha byla stejně tak výrazná jako její tvář – byla svérázná a naprosto nekolektivní. Společnost jiných koček ignorovala a lidskou lásku přijímala jen pod svými vlastními přísnými podmínkami. Ačkoliv byla občas mrzutá, v srdci potřebovala lásku, a to velmi intenzivní. Když si někoho oblíbila, projevovala se jako silně žárlivá dáma, která vyžadovala veškerou pozornost jen pro sebe a nesnesla jakoukoliv konkurenci. Buldinka je důkazem, že i ta největší princezna, byť trochu mrzutá a náročná, si zaslouží domov, který respektuje její jedinečnou, i když trochu komplikovanou, osobnost.

Whisky přišla do útulku z Rožnova pod Radhoštěm jako dospělá kočička se svými koťátky. Tehdy pro ni nebyl domov, ale ona sama ho dokázala vytvořit – alespoň pro svá koťata. I přes svou plachost se o koťátka starala s neuvěřitelnou péčí a oddaností. Její život nebyl jednoduchý. Po celou dobu se potýkala s různými zdravotními problémy a postupně přišla i o ocásek. Přesto nikdy neztratila svou tichou sílu. Roky plynuly a z Whisky se stala šestnáctiletá kočičí babička, nejstarší obyvatelka útulku. Dnes už si zvykla i na lidský kontakt. V létě ráda odpočívá na sluníčku a v zimě si užívá teplo měkkého pelíšku, kde spokojeně dřímá.

Anička je dospělá kočička s krásným želvovinovým zbarvení. Začátek jejího života nebyl zrovna nejjednodušší. Nějakou dobu pobývala v kravíně, kde velmi strádala. Měla velikou rýmu a byla sužovaná množstvím parazitů. Naštěstí se Aničku z kravína podařilo zachránit, dostala se k nám. Její léčba trvala nějakou dobu, ale nakonec se kočička úspěšně uzdravila. Z divokého kotěte vyrostla velmi hodná kočička, která brzy našla svou spřízněnou duši. V útulku si ji totiž vybrala a vychovala naše vnučka, která se jmenuje taktéž Anička. Obě Aničky jsou na sebe neuvěřitelně vázané a tvoří nerozlučnou dvojici. Vnučka jí dává péči a lásku, a kočička Anička jí to vrací svou vděčností a něžnou povahou.

Kočička Fialka se ocitla na statku společně se svými dvěma sestřičkami Růženkou a Mandarinkou. Na statku o Fialku nikdo nejevil zájem, tak se společně se svými sestřičkami toulala po okolí, kde byla nežádoucí. Proto se kočička dostala k nám do útulku. Fialka si brzy zvykla, má velmi milou a přátelskou povahu. Ale protože zažila hlad, tak je velmi nenasytná a moc ráda krade jídlo.

Boubelka, dospělá a mazlivá kočičí dáma, žila se svou kamarádkou Otylkou v domku po zemřelém pánovi. Sousedka je obě dovezla k nám, kde si rychle zvykly. Netrvalo dlouho a Otylka našla nový domov. Boubelka zůstala, ale i tak si užívá každé pohlazení a odměňuje nás hlasitým vrněním. Boubelka nyní touží po příjemném domově, kde bude moci rozdávat lásku a konečně najít své trvalé štěstí.

Teta byla kdysi mladá kočička s velkým posláním. Přestože sama potřebovala péči, její mateřský instinkt ji předurčil k tomu, aby se v útulku stala „tetou“ všech nalezenců. Byla to ona, kdo se s láskou a trpělivostí staral o osiřelá a nalezená koťátka, kterým chyběla máma. Její velká starostlivost se však pojila s velkou plachostí. Cizí lidé pro ni vždy znamenali velký stres, a tak se držela spíše v ústraní, daleko od rušného dění. Dnes je Teta již vážená seniorka. Její léta služby se projevila klidem a potřebou odpočinku. Většinu času tráví spokojeně ve svém teplém pelíšku, kde ve vzpomínkách dozajista hýčká nespočet koťat, kterým pomohla na cestě do života. Je to tichá babička, která si svůj odpočinek po letech nezištné péče zaslouží.

Bohunka je drobná, dospělá kočička s příběhem, který začal na ulici ve skupině toulavých koček. Osud ji však dovedl do útulku – byla tam převezena se svými čerstvě narozenými koťátky, kde měla konečně najít bezpečí. Místo klidu však přišel těžký boj. Všichni v malém pelíšku, včetně Bohunky a jejích koťat, onemocněli zákeřnou panleukopénií. Pro maličká koťátka byla tato nemoc bohužel fatální. Zatímco její koťata boj prohrála, Bohunka ukázala neuvěřitelnou sílu. Podstoupila dlouhou a náročnou léčbu a svůj život si vybojovala. Jako daň jí však zůstala chronická rýma. Dnes je z Bohunky klidná, tichá dáma. Všechny její rány na duši i na těle se pomalu hojí. Její nejoblíbenější činností je odpočinek v teplém pelíšku, kde nabírá síly a kde se cítí v bezpečí. Přestože je nenápadná, je tichým připomenutím nezdolné vůle k životu.

Lojzík není jen tak ledajaký kocourek – je to elegantní pan kocour z rodu Ragdollů. Do útulku se dostal jako malé koťátko, ale s velkým posláním: stát se felinoterapeutem. Od útlého věku byl Lojzík zvykán na trpělivé a dlouhé mazlení. Byl trénován, aby zvládal nošení postroje, chůzi na vodítku a cestování v kočárku i v autě – vše, co je pro jeho budoucí práci klíčové. Už druhým rokem Lojzík pravidelně navštěvuje seniory v různých zařízeních, kde jeho hebký kožíšek a klidná povaha přináší obrovskou útěchu. Ale radost nedělá jen starším lidem; jeho přítomnost a tiché vrnění milují i děti. Lojzík s hrdostí plní svůj cíl, rozdává lásku a dokazuje, že i z útulkového kotěte může vyrůst výjimečný kočičí terapeut.

Kočička Emilka přišla do útulku přímo z ulice. Byla to dospělá mourinka, unavená a vyhladovělá z neustálého hledání zázemí a něčeho k snědku. V útulku se jí okamžitě dostalo veterinárního ošetření a kastrace. Překvapivě rychle si zvykla na společnost ostatních kočičích kamarádů. Brzy se projevila její laskavá povaha. V útulku se objevila maličká koťátka, která potřebovala něhu a péči. Emilka se jich okamžitě ujala. Vztah, který se mezi ní a koťátky vytvořil, ji proměnil v milující „macešku“. Koťátka pod její péčí výborně prospívala a krásně odrostla. I když většina už si žije vlastním životem, jeden z kocourků si na svou macešku stále potrpí: je to Arnoštek, ten hravý uličník, co rád rozvazuje tkaničky. I když už je velký, stále se k Emilce přitulí. Emilčiny mateřské pudy se vždy projeví při příchodu kočičích sirotků.

Z Rokytnice v Orlických horách k nám dorazil malý, pětiměsíční dlouhosrstý zrzek – kocourek Macík. Žil v oblasti, kde bylo krmení toulavých koček zakázáno, byl hladový a ve zuboženém stavu. Naštěstí se ho dočasně ujala laskavá paní, která ho dovezla do útulku. Macík si s sebou přinesl těžké břímě toulání: trpěl rýmou a zánětem očí, a navíc ho trápili vnější i střevní parazité. Jeho krásná zrzavá srst byla kvůli zanedbání v žalostném stavu. Díky intenzivní péči se Macík uzdravil. Nyní postupně přibývá na váze a jeho dlouhá srst získává lesk a kvalitu. Přestože si prošel těžkým obdobím, ukázal velmi příjemnou a klidnou povahu. Je to něžný, mírný kocourek, který má v sobě obrovský potenciál pro pomoc druhým. Právě díky své klidné a vyrovnané povaze bude Macík v budoucnu pomáhat lidem. Bude z něj terapeutický kocour, který bude navštěvovat zařízení pro seniory, handicapované a pro děti, aby svou zrzavou přítomností přinášel radost a útěchu.

Aki je dospělý kocourek, který se přitoulal v lednu na Větrnou Hůrku v Chocni do jednoho domu. Byl ve špatném zdravotním stavu. Měl velkou rýmu a zánět očí. Snažil se dostat někde do tepla a žadonil o vodu a mističku s krmením. Paní ho nakrmila a dovezla k nám. Zde se postupně vyléčil, ale má slabou imunitu, proto ho občas trápí slabá chronická rýma. Je kamarádský a přátelský, ale na výzvu ho nikdo nehledal. Když k nám přišel, k poměrně velké hlavě měl vyhublé a menší tělo. Dnes se již vykrmil a stává se z něho docela mohutný kocour.