Zapsaný spolek Mňau SOS

Pepíček je dospělý kocourek, který se dlouho potuloval ulicemi. Jeho život nebyl nikdy lehký. Nikdo o hubeného tuláka nestál, nikdo mu nenabídl teplý pelíšek a něco k snědku. Až teprve ve chvíli, kdy ležel na ulici vyčerpaný, tak se lidé vzchopili a donesli ho k nám. Pepíček byl dehydrovaný, plný parazitů a vyčerpaný. Po veterinárním ošetření se jeho stav začal postupně zlepšovat. Dnes už je kocourek téměř v pořádku, jen má oslabenou imunitu.

Brambůrek byl malé koťátko, které zažilo velmi drsný start. Narodil se v kravíně, kde velmi strádal. Zvláštní náhoda ho dovedla do útulku – byl tam dovezen doslova při nákupu brambor. Jeho stav byl alarmující. Byl silně podvyživený, zamořený vnějšími i střevními parazity a navíc silně nastydlý. Čekala ho velmi dlouhá a náročná léčba. Brambůrek se z ní sice dostal, ale jeho tělo bylo poškozeno. Navzdory tomu, že má neuvěřitelnou chuť k jídlu, stále neroste tak, jak by měl. I přes veškeré potíže je Brambůrek milý a mazlivý kocourek, který touží po kontaktu a hlazení. Bohužel, kvůli stálým zdravotním komplikacím, které vyžadují nepřetržitou speciální péči, není vhodný k umístění do nového domova. Brambůrek je trvalý pacient, který zůstává pod dohledem v útulku, kde dostává veškerou lásku a péči, kterou si zaslouží.

Mikeš je dospělý kocourek milé a přátelské povahy. Byl nalezen sražený na kraji silnice. Naštěstí jeho zranění nebyla nijak vážná. Dnes už je v pořádku. V poslední době se u něho projevují problémy s močovými cestami, které nyní řešíme s naší paní veterinářkou.

Myška se narodila jako mainská mývalí kočička, s rodokmenem a velkými předpoklady. Místo péče v luxusní chovné stanici ji však potkal smutný osud: mezi mnoha koťaty a dospělými kočkami neprospívala. Trpěla podvýživou, neustálou rýmou, ušním svrabem a dokonce i plísní, která zanechala její srst řídkou a matnou. Její život visel na vlásku. Po složitém jednání s majitelkou se ji na poslední chvíli podařilo uchránit před utracením a odvézt do bezpečí útulku. Zde začala tvrdá a dlouhá cesta k uzdravení. Po intenzivní léčbě se z Myšky konečně stalo to, co měla být – veselá a hravá kočka. Její váha se zvedla na krásné tři kg. Jejím nejoblíbenějším koníčkem je kradení a schovávání věcí, které si vybere za své. Nejvíce ze všeho ale miluje lidskou společnost. Vytvořila si na lidi téměř závislost a je z ní velká mazlivka. Jediná věc, která jí ještě znepříjemňuje život, jsou záchvaty kašle. Kvůli tomu ji čeká ještě vyšetření, aby se mohla plně uzdravit a najít ten nejlepší domov, kde ji její zlodějské choutky budou tolerovat s láskou.

Ferda je černobílý, statný kocour, který do útulku přišel před pěti lety. Tehdy byl velmi plachý a jeho toulavý život se na něm podepsal – trápil ho silný zánět očí. Po léčbě a kastraci se Ferda dlouho držel stranou, schovaný v koutě voliéry nebo v malých domečcích, kde se cítil v bezpečí. Čas ale dokázal zázraky. Postupně si zvykl na ruch kolem sebe i na společnost ostatních kočičích obyvatel. Den za dnem nabíral odvahu, až se z něho stal kocour, který se už nebál lidského doteku a začal si ho dokonce užívat. Dnes je z Ferdy mazlivý společník, který sice musí přijmout pravidelné ošetřování očí kvůli chronickému zánětu, ale zato rozdává klid, důvěru a tiché předení každému, kdo mu dá šanci.

Kočička Mandarinka se ocitla na statku společně se svými dvěma sestřičkami Fialkou a Růženkou. Na statku o Mandarinku nikdo nejevil zájem, tak se společně se svými sestřičkami toulala po okolí, kde byla nežádoucí. Proto se kočička dostala k nám do útulku. Mandarinka si brzy zvykla, má velmi milou, kamarádskou a hravou povahu. Ale protože zažila hlad, tak je velmi nenasytná stejně jako její sestřičky a moc ráda krade jídlo.

Malinké koťátko se slabým tělíčkem a zanícenýma očima se toulalo poblíž útulku, dokud ho nenašly hodné děti. Přinesly ho do bezpečí, kde se ho s láskou ujala vnučka. Okamžitě ho zachumlala do své mikiny, nakrmila a dala mu jméno: Zorinka. Zorinka byla stále velmi malá, sužovaná silným zánětem očí a rýmou. Léčení bylo v plném proudu, ale jedno potřebovala ze všeho nejvíc – teplo. Neustále vyhledávala bezpečí a hřejivou náruč lidí, přitiskla se a spokojeně vrněla. Každým dnem Zorinka nabírá síly a brzy bude připravená hledat nový domov.

Sedmiletá kočička Buldinka nebyla jen tak ledajaká. Pyšnila se průkazem původu a patřila k plemeni kočka exotická, což ji obdařilo charakteristickým, zploštělým tvarem obličeje, který jí vynesl přezdívku. Její vzhled skutečně připomínal miniaturního buldočka. Osud k ní však nebyl laskavý. Stala se nechtěným dědictvím a byla odložena do útulku. Její povaha byla stejně tak výrazná jako její tvář – byla svérázná a naprosto nekolektivní. Společnost jiných koček ignorovala a lidskou lásku přijímala jen pod svými vlastními přísnými podmínkami. Ačkoliv byla občas mrzutá, v srdci potřebovala lásku, a to velmi intenzivní. Když si někoho oblíbila, projevovala se jako silně žárlivá dáma, která vyžadovala veškerou pozornost jen pro sebe a nesnesla jakoukoliv konkurenci. Buldinka je důkazem, že i ta největší princezna, byť trochu mrzutá a náročná, si zaslouží domov, který respektuje její jedinečnou, i když trochu komplikovanou, osobnost.