Někdy se životní cesty protnou s dějinami nečekaným způsobem. Evička a její dva bráškové se do útulku dostali v době, kdy celá země sledovala prezidentské volby. Zatímco lidé řešili budoucnost státu, tři malá klubíčka bojovala o svou vlastní budoucnost. Dostali jména, která k té době neodmyslitelně patřila. Dva zrzaví kocourci se stali Petrem a Pavlem a jejich sestřička, mourovatá holčička, dostala jméno po první dámě – Eva. Začátek jejich cesty nebyl snadný. Trápila je silná rýma a bolestivé záněty očí. Díky pečlivé léčbě se jim vrátilo zdraví, ale svět lidí pro ně byl stále děsivým místem a strach byl silnější než zvědavost. Osud nebyl však spravedlivý ke všem. Kocourek Pavel vážně onemocněl a i přes veškerou snahu svůj boj prohrál. Jeho bráška Petr měl více štěstí, i když byl plachý, našel trpělivou majitelku a odjel do úžasného nového domova. Evička zůstala sama a dlouho se zdálo, že její svět končí hranicí jejího pelíšku. Byla „neviditelnou“, kočičkou, která se při každém kroku člověka raději schovala. Postupně začala vykukovat, když ucítila něco dobrého. Strach začala nahrazovat důvěra a dnes už Evička ví, že lidská ruka umí i pohladit. Z drobného vystrašeného kotěte vyrostla v krásnou a statnou kočičí dámu.