Květuška

Zdravím všechny kočky a kocoury včetně těch dvounohých 🙂
Jsem v novém domově už tři týdny, a tak jsem si říkala, že bych vám nadrápala, jak se tu mám.

A vezmeme to pěkně popořadě.

Když si mě sem přinesli, byla jsem kapku vyděšená. To víte. První čtyři měsíce života byli dost krušné a pořád hladové. Pak jsem se dostala k vám do útulku, kde bylo jídlo, sucho a teplo, čistá voda na pití a veterinární péče. Bylo mi u vás o moc líp než před tím a teď jsem šla zas jinam, tak jsem se bála, že to bude stejné jako dřív.

Ale nebylo! A není!
Když si mě vzali, bylo mi šest měsíců, vážila jsem 1300 gramů a doznívající zánět dásní a taky v uších mě dosti zlobil. Moc jsem se na nějaké změny necítila. Ale nebylo to vůbec špatné.

Když jsem se odvážila vylézt z přepravky, ucítila jsem měkko a teplo pod tlapkami. Mají tu všude koberce a po těch se krásně chodí, válí a taky se dobře drápou.
Trochu jsem se rozhlédla a raději zalezla za postel, kdyby mě náhodou chtěli zase někam odnést. Měla jsem velký strach a tak jsem za postelí zůstala celé odpoledne. Pak už se hlásil hlad a ten mě donutil vylézt. Kousek vedle postele byli misky s vodu a taky nachystaná kapsička pro koťata. Kočky, to vám byla dobrota. Sotva jsem to zdlábla, otevřeli dveře do sousedního obýváku. A já šup za postel. Kdo ví, co odtamtud přijde. A ona přišla Čira.

Čira je roční čerstvě kastrovaná černobílá kočka, co tu bydlí o dva měsíce dýl než já. Vzali ji domů, protože čekala koťátka. Ale i tak dostala zánět dělohy a museli jí ji krátce před porodem vzít, aby přežila. Byla s toho moc smutná a pořád hledala svá koťátka.

Čira si sedla u vlezu za postele a koukala na mě. Dlouho jsme na sebe koukali a nevěděli, co si o tom máme myslet. Najednou se domem rozlehl hrozný křik a dusot a přes obývák do ložnice vletěl malý kluk. Ten randál co dělal mě doslova přikoval k podlaze. Dostal od mámy pěknou za ucho a pak už byl z ticha. Po chvíli se nade mnou odsunuli matrace co mi sloužili jako střecha a já koukala přímo na ty dva lidi strachy bez sebe. Máma pro mě sáhla a vyndala mě z poza postele. Nebyla jsem schopna hnutí. Schovala mě v náručí a hladila. A kluk taky hladil a hladili oba. Jak tak hladili, a bylo tam teplo a ticho, tak jsem z toho všeho vzrušení usnula.

Probudila jsem se až v noci ve zvířecím pelíšku pod odpočívadlem. Čira ležela v posteli s mámou a klukem. Nikde ani i zvuk. Vydala jsem se pod rouškou tmy na průzkum. Našla jsem misku s vodou a taky další dvě misky. V jedné byli granule, ale byli cítit Čirou, tak od nich raději dál. Nevěděla jsem co od ní mohu čekat. Na opačné straně misek na vodu byla má miska s kapsičkou pro koťata. Už jsem neváhala. Zmizela ve mě jedna dvě. Další průzkum mě dovedl ke kočko-litu, což se už více než hodilo. 🙂 Po prošmejdění obýváku, přišla na řadu ložnice. Bylo tu pár opravdu pěkných schovávaček a taky hraček. Poslední průzkum vedl k lidem. Skočila jsem na postel a to už Čira zpozorněla. Každá jsme seděli na jiném konci a nehýbali se. Čira začala vrčet. V tom se ozvala máma a napomenula ji. Začala ji hladit a mě pak taky. Vzájemně nám dávala očichat naše pachy na svých rukou. Čira syčela. Já taky zasyčela, aby věděla, že se jí nebojím. To se ještě chvíli opakovalo než se šla Čira napít a byl pokoj. Zbytek noci jsem prohledávala úkryty a Čira spala u mámy. Ráno byl dost zmatek. Kluk se chystal do školky a máma ho pořád popoháněla a odháněla ode mně. Já se uklidila zase za postel. Přišlo mi to tam stejně nejbezpečnější. Když odešli, ulevilo se mi.

Máma se brzy vrátila sama a zůstala v obýváku. Čira se pořád motala kolem ní, nebo chodila po pokojích a volala koťátka. Na mě nemohla, protože se neprotáhlá úzkou mezerou za postele. Sice je jen o půl roku starší, ale je to pořádná kočka. Hlad jí asi moc neříká. Ale mě ano. Brzy mě donutil zase jít k miskám. Během jídla máma pomalu přišla a začala hladit. Bylo to moc příjemné. Čira přišla jakmile uslyšela že vrním. Je to žárlivka. Máma nás hladila obě a zase na střídačku, abychom cítili své pachy. Znovu jsme syčeli a ona nás obě napomínala a pořád něco mluvila. Byla klidná a seděla mezi námi a já se cítila celkem v bezpečí. Čira byla taky spokojená, že se jí věnuje. Za chvíli máma vstala a já se bála co bude, krčíce se k zemi připravená tryskem zmizet za postele, ale ona přinesla střapeček a myškou na provázku. Čira se hned pustila do střapečku. Pane, to je ale lovec. Já dostala myšku. Ležela přede mnou a nic. Za chvíli sebou cukla, já se lekla a poskočila. A zas nic. Pak znovu cuk a já zase hrk. Pak už mě dopálila a začala pranice. Čira nechala střapeček střapečkem a koukala na mě. Přišla blíž a očichávala mě. Nechala jsem myš a koukám na Čiru. Nesyčí. Očichává mě a jemně mňouká. Taky jsem k ní čichla, ale jen opatrně. Co kdyby? Pak jsem raději zase ustoupila.

Celý den a noc jsme se potkávali a už jen občas trochu zavrčeli, ale syčet se nám už nechtělo. Třetí den odpoledne už jsme spali na postelích obě. Každá na jiné straně. Přišla máma a začala nás hladit. A mi předli. Byli jsme tak rozespalé, že se nám nic nechtělo. Máma si vzala Čiru do náručí a hladila a pomalu lezla ke mě a hladila a nakonec položila Čiru přímo ke mě. A pořád nás obě hladila. Čira zavrčela, ale byla tak lenivá odpoledním sluncem, že se nechala hlazením a šeptem mámy uchlácholit a zůstala vedle mě ležet. Hřáli jsme se, předli, a usnuli tvrdým spánkem. Čírce se asi zdálo o koťatech, protože mě ze spánku začala olizovat, což mě vzbudilo. Čichala jsem k ní a když nevrčela nechala jsem ji. Když to trvalo déle, odhodlala jsem se a dala jí čumáčkovou pusu. Probudila se a koukala jak spadlá z višně. Já taky. Začali jsme se očichávat a už jsme vůbec nevrčeli. A k večeru jsme si spolu dokonce začali opatrně hrát. No kočky, bylo to nádherné.

V dalších dnech jsme se víc a víc poznávali a hrály si víc a víc. Už na sebe vrčíme a syčíme jen jako a hrajeme na schovávanou a honěnou a vůbec prostě jako sestry. Čírka mě bere spíš jako dceru, pořád mě myje a hlídá, když mě chvilku nevidí, hned začne volat a brečet a já si z ní dělám legraci a skočím jí z vrchu na záda a pak se v legraci poperme a je nám dobře. Pijeme z jedné misky, máme společný záchod, jen jídlo máme každá své.

Čírka má granule pro dospělé kočky, já pro koťata. Dostávám směs dvou značek, protože v jedné je opravdu hodně bílkovin, a v druhé je víc tuků. K tomu mám ještě nějaké vitamíny, ale ty mi nechutnají. Ale moc mi chutná játrová paštika pro kočky a když ty vitamíny opravdu nechci, dá mi máma na ně tu játrovou paštiku pro kočky. Pěkně to dohromady zamíchá a já už vitamíny necítím, jen tu báječnou paštiku. Takhle jsme s Čírkou dostali i tablety na odčervení a vůbec nám nepřišli hořké jako obvykle. Ta paštika je prostě poklad.

Taky je moc fajn česání. To si máma vezme jednu z nás do náručí a hladí ji takovým malým hřebenem ze všech stran a všemi směry. Je to fajn. Aspoň mě to pořádně podrbe a nesním tolik chlupů když se myji. Taky je to prima mazlení nebo hra. Někdy se mi nechce jen tak ležet a začnu chytat hřeben. To mi pak máma dá na hraní ruku a dělá jako že je myš a já se s ní peru. Ale nesmím opravdu. Jen trochu. Zprvu jsem ji trochu podrápala a to pak byl mazec. Neuhodila mě, ale ostříhala mi drápky a to se mi nelíbilo. Nebolelo to, ale nemám ráda, když mi někdo sahá na tlapičky. Taky musím dát pozor abych ji nekousla. To bych dostala pohlavek. Ono Čírka je na tom stejně. Ta má taky ostříhané drápky a při česání si s mámou hraje, ale jinak. Ona chvíli neposedí. Pořád mámu obchází a všelijak se proplétá a kutálí a máma s tím hřebenem pořád leze za ní a to vám je hrozná legrace. To vždycky sedím na okně a směji se jim, jak se tam spolu motají po zemi. A Čírka se taky směje a máma taky. Máme se rády.

Máma nás každý týden váží, aby věděla, jak jsme na tom a dávala nám, správně jíst. Čírka mi ráda chodí na granule, protože jsou výživnější a chutnější. Máma ji proto musí pořád hlídat a vyhánět od mé misky. Teď už dostáváme jídlo jen třikrát denně a když máme velký hlad tak dostaneme i v noci jednu kapsičku dohromady. To se ani nepereme a baštíme ji z jedné misky. Ze začátku mě ještě boleli dásně a nemohla jsem pořádně kousat granule a tak jsem je dostávala smíchané s omáčkou aby byli měkčí. Teď už mám dásně zdravé a jím granule samotné. A chutná mi. Už mám dvě kila a sto třicet gramů. To je dobré za tři týdny co? 😉 🙂 Už jsem stejně velká jako Čira. Mám o dost delší nohy a ocas. I srst mám hustší. Máma říká, že nejsem obyčejná kočka. Že můj táta musel být orientální krátkosrstá kočka, protože jsem jim opravdu moc podobná. No každopádně jsem dáma. Třeba stelivo – Čírka v něm strašně hrabe a práší. Já jen jemně packou udělám důlek, nepráším a taky nejsem vůbec slyšet. O dámě by přece neměl každý vědět, kdy byla na toaletě, že? B-)

Taky už jsme byli u paní veterinářky. Máma nás obě oblékla do kšírů a vodítek a dala nás spolu do přepravky. V autě uvázala vodítka k zadním opěrkám hlavy a otevřela přepravku. Mohli jsme si běhat po zadních sedačkách a po kufru, ale do předu jsme nemohli. Bylo to lepší, než být v kleci. Líbí se nám oběma koukat z okýnka jak kolem utíká krajina. Jako bychom letěli. U veterinářky jsme byli vyšetřeny a přeočkovány. Dostala jsem ještě léky na doléčení těch uší a dostali jsme každá svůj očkovací průkaz. V pondělí 27.5. půjdeme zase na kontrolu. Kdybyste byli náhodou doma, rádi bychom se stavili na kus řeči. Dejte prosím vědět. Rády vás všechny uvidíme.

Jo a ještě jedna novinka. Za šest týdnů nám přibude ještě jedna kamarádka. Bude to kotě pro tátu od toho malého kluka. Ten chodí do školy a je tu jen na víkendy, ale v červenci končí školu a už bude doma. Taky se prý přestěhujeme do Čáslavi, ale ještě přesně nevíme kdy. Každopádně přibude nám do rodiny jedna Ragdoll. Bude se jmenovat Sofie. Už jsme se na ni byli podívat. Je krásná. Pošlu vám pár našich fotek a taky připojím nějaké fotky Sofie ať víte, jak nám to spolu bude slušet. 😉

Zatím se mějte krásně a těšíme se na vás, snad už v pondělí.
Vaše Květuška/Šerilka s novou rodinou Mňauuu!!!