Kočička Emilka přišla do útulku přímo z ulice. Byla to dospělá mourinka, unavená a vyhladovělá z neustálého hledání zázemí a něčeho k snědku. V útulku se jí okamžitě dostalo veterinárního ošetření a kastrace. Překvapivě rychle si zvykla na společnost ostatních kočičích kamarádů. Brzy se projevila její laskavá povaha. V útulku se objevila maličká koťátka, která potřebovala něhu a péči. Emilka se jich okamžitě ujala. Vztah, který se mezi ní a koťátky vytvořil, ji proměnil v milující „macešku“. Koťátka pod její péčí výborně prospívala a krásně odrostla. I když většina už si žije vlastním životem, jeden z kocourků si na svou macešku stále potrpí: je to Arnoštek, ten hravý uličník, co rád rozvazuje tkaničky. I když už je velký, stále se k Emilce přitulí.