Jak jsem potkala kočky

… Tak to si musím trochu zavzpomínat.
Myslím, že to všechno začalo zhruba před osmadvaceti lety, kdy náš velký dům začaly trápit myši a manžel a já jsme se rozhodli pořídit si první kočku, aby nám s nimi pomohla. Už si ani nevzpomínám, jak jsme ji říkali. Za čas se přitoulala další kočka, na jejíž jméno se pamatuji velmi dobře, říkali jsme jí Kočka Hyenovitá, protože tak vypadala. Pokračovat ve čtení „Jak jsem potkala kočky“

Týden v kočičím domě na nábřeží

Přicházím k brance, otevřu ji a o nohy se mi otře chlupatá bytůstka.
„Ahoj Očko“, pozdravím.
Pátravě si mne prohlíží svým jedním očičkem, druhé mu jako kotěti vypíchli. Nikdy nemluví o tom, kdo to byl. Zda děti ve své kruté hře, nebo někdo dospělý, kdo vlastně nikdy nedospěl a své kruté hry hraje dál.
„Copak tu zase chceš?“ mňoukne na mně. Pokračovat ve čtení „Týden v kočičím domě na nábřeží“

Kočičí toaleta

Jako kočičí toaleta poslouží plastová vanička / je levnější / nebo koupíme kočičí záchod. Toaletu plníme stelivem. Na trhu jsou různé druhy. Hrudkující (Mikeš, Bio Cats) i nehrudkující (Mici). Kotěti novou toaletu ukážeme, dáme ho do ní a packou mu zahrabeme ve stelivu. To by mělo stačit k tomu, aby kotě svoji novou toaletu začalo používat. Osvědčilo se přidat trochu už počůraného steliva, pokud je k dispozici. Pokračovat ve čtení „Kočičí toaleta“

Nové prostředí

Jelikož je kotě zvědavé, bude zřejmě druhý den chtít vědět, co je za dveřmi své místnosti. Necháme tyto dveře otevřené a necháme ho zkoumat tak, aby mělo svoji místnost na dohled a mohlo se vrátit zpět. Na noc ho opět zavřeme do jeho prozatímní místnosti. Většinou si kotě za několik dní byt zmapuje a naučí se v něm orientovat. Potom můžeme pomalu přemístit záchodek i misky na krmení tak, jak nám to vyhovuje. Pokračovat ve čtení „Nové prostředí“