Jmenuji se Matyášek. Byla už skoro tma a já jsem ležel se svými dvěma sourozenci uprostřed pole špinavý od hlíny. Byla nám zima a měli jsme hlad. Najednou jsem uslyšel zvuk motoru a zahlédl jsem člověka, který se blíží k nám a volá na nás. V tu chvíli jsem se skoky rozběhl k němu, ale bohužel to nedokázali bráškové, kteří zůstali ležet. Ale hodný člověk je sebral, zabalil nás do deky a hned sháněl pomoc. Jeli jsme autem do kočičího domova a odtud hned k veterinářce, protože bráškům bylo moc špatně. Skoro nedýchali a srdíčko jim tlouklo velice nepravidelně. Bohužel to dopadlo velmi smutně, protože bráškové odešli do kočičího nebe a já jsem se vracel do kočičího domova sám. Tam na mě čekal teplý pelíšek, mistička s mlíčkem, paštikou a granulky. Nevěděl jsem, co mám ochutnávat dříve. Nakonec jsem v teplém pelíšku usnul a spal jsem až do rána. Zase jsem dostal plnou misku, ale v pelíšku se mi už tolik nelíbilo. Chtěl jsem běhat s ostatními malými kamarády a hrát si s jejich kočičí mámou. Moc se mi tu líbí, i když je nás tady moc. Hodně kočičích tet, babiček a dědů, kteří si nás malých ale skoro nevšímají. Jen nás někdy zpovzdálí pozorují. Jsem hravý a mazlivý, tak doufám, že až trošku povyrostu, najdou se pro mě a raději i pro mé kamarády nějací hodní lidé, kteří si s námi budou hrát a mazlit se. Moc děkuji za záchranu.
